Akce 2009

V pátek pršelo. Na Vagón se sjeli tajní agenti 008, 012, 025, 026, 032, 033, 037, 069 a 070 převlečeni za vandráky.

V sobotu pršelo. Od rána. Bylo chladno, hřejivé slunce bylo schováno kdesi za kopci. Dopoledne zmizeli agenti 032 a 070.

Ostatní prošli pár zkouškami jako :

• sestavování portrétů;
• záchrana chromého agenta slepým agentem a vzájemné krmení jogurtem, který byl protřepán, ale nemíchán;
• hledání tik tik bomby;
• odtajňování tajné zprávy;
• odhalování vraha zákeřné (vlastně zákládné - stala se za kládami) vraždy pomocí otisku prstu na vražedné zbrani - tady bohužel došlo k nesprávnému odsouzení nevinných: Bedřicha Hezounka, Fera Lakatoše, Frederika Ohyzdného a Pavla Nováčka. Správného pachatele určili jen agenti 008 a 069. Byl jím Leoš z Vraku;
• zneškodňování bomby;
• střelba zbraní, která nasákla vodou.

Po páté hodině odešel déšť, přišlo slunce. Nečekané zhorasucho jsme využili k přípravě slavnostního ohně s neobvyklou úpravou. To už se opět objevili agenti 032 a 070. Při zapalování ohně se ještě přiřítil agent 020 se psem. Přivezl s sebou zbraň s ohlušujícími efekty.

V neděli pršelo. Sice málo, ale pršelo. V 10 nás probudila tik tik bomba, pak se snídalo, hrálo se hry, poslouchalo se duo Šerif a Skeletonka, cancákovalo se, balilo se a pak se odjelo.

Heslo loňského tábora, že děti nejsou překážkou, protože se dají překročit, vzalo za své, neboť některé děti za ten rok povyrostly a už se nedaly překonat tak snadno. Stejně to bylo krásných 10 dní plných dětského smíchu, radosti, ale i pláče a vřeštění. Prostě, jak už to bývá.

Rozepisovat den po dni se mi moc nechce, takže pár klíčových bodů: 1.jídlo, 2. konkurenční boj dvou značek myček na nádobí, 3. boj čísel v lese, 4.námořní bitva, 5. stezka odvahy s vodou, bahnem, kostrou i strašidly, 6.opět skvělé jídlo, 7.zatím mě nic nenapadá snad mi někdo pomůže...

Na to, jak bylo krásné počasí, přijelo na výroční oheň jen 10 lidí a tři psi. Ti se neustále prali či snažili poprat. Jinak byla pohodička. Ráno jsme určovali houby s knížkou a heslem: “jste, co jíte”- živí nebo mrtvoly. Jedli jsme rajčátka z jižní Moravy a zkoušeli americké vojenské jídlo. Menu no.7: Chicken with salsa. Jíst se to dalo, ale trenčanské párky s fazolemi (jinak zvané TPSF) jsou lepší. Nejlepší snad z toho bylo kapučíno, zeleninové krekry, sýr a žvýkačky. Odpadu je z toho ale více než užitku.

Odpoledne jsme hráli slibované Hutututu, sice bez nočních košil, ale i tak to bylo mrtě hustý (toto sousloví nás naučila Sluníčko, v našich krajích se moc neužívá). Ještě teď mě všechno bolí!

Poté následovala soutěž v Obrácení koberce ručně i nožmo. Nejdříve v párech a potom v jednotlivcích. V párech excelovaly Beruška se Svišťulí, v sólo projektu Berušák.

Večer jsme zapálili oheň a byli u něj až do brzkého rána.

Narozdíl od minulého týdne, kdy sněžilo jak o dušu, bylo docela krásně, ikdyž chladno. V sobotu po propocené noci (nějak moc jsme topili) a po rychlé snídani jsme vyrazili už v půl 11 do lesa ke Kamence. Od ní jsme se snažili vyčistit koryto potůčku od padlých stromů a větví a zároveň zanechat pár místeček pro rejdění hmyzu. To nám šlo nejlíp. Za chvíli byla pro hmyz vhodná skoro všechna zakoutí na potoce. I tak jsme si nádherně promočili rukavice, takže každý návrat ruk do nich byl velmi příjemný.

Když jsme dorazili k silnici, začali jsme sbírat v těch mokrých rukavicích odpad okolí ní. Nejoblíbenějšími věcmi, kterých se řidiči zbavovali, byly krabičky od cigaret, kelímky od kafe a obaly od různých potravin. Prostě samé těžké věci, které by auto nedokázalo dovésti někam k odpadnímu koši.

Ráno jsme se dali do luštěni Šifry mistra Kečupa. Trvalo nám to docela dlouho, než nám došlo, kam máme jít vykopat poklad. I tak jsme překopali půlku lesa. Ale nakonec jsme slavili úspěch.