Jen Vydra, Verliba, Brčko a Fany neskoná a hrůzy severu překoná!!
Míček a díry proti trudomyslnosti |
Kudy tudy? |
Samo a spoušť v akci |
Polární výprava |
Svištíme |
Dáš si čaj? |
Budko, kdo v tobě bydlí? |
A nakonec Fany |
Letos se všichni zalekli výzvy, že nejedeme zkratkou, a nepřijeli. Aby Brčál dokázal, že ho nic neskolí, tak si nepřibalil spacák, asi v noci ho hřálo peří.
V sobotu jsme vyrazili na běžkách do Lomnice u Rýmařova. Fany měla na sobě apartní botičky a chvíli v nich běhala jak trubka. Moc sněhu nebylo, občas to drhlo a protože bylo docela teplo, tak to i dost lepilo. Zpátky jedeme vlakem a pak to vemem zpátky na Vagon delší cestou kolem lomu. Žádná zkratka zkrz lom se nekonala!
Večer hrajeme s míčkem proti trudomyslnosti hru Obejdi díry a pak stolní hru, kdy kočka honí myši.
Ráno polární výprava vyrazila nejprve k autům a pak vzhůru do polí. Dorazili jsme k opuštěnému domečku a pak zpátky "svištíme" z kopce dolů ve vyjetých kolejích od traktoru.
Letos jsme dělali kosmetickou úpravu příjezdové cesty, osekávali keře a stromy, rozdělávali oheň pod elektrickým vedením a odolávali slunci, sněhu a děšti.
Takový krásný víkend to byl a zase brigáda. Tentokráte neplánovaná. Dělal se nový most. Ale stihly se taky nějaké soutěže, jako Objíždění děr míčkem, Oslíčku otřes se a Oslování v lese. Po rozebrání starého mostu jsme měli výjimečnou příležitost spálit most mezi námi všemi.
Ukázky z Oslování aneb nahraď osla správným slovem:
„Když sis dala vymluvit krále Miroslava, za svým oslem nepoběžíš.“
„Jsem inženýr Osel.“ „Takhle se ztřískat za bílého dne!“
Kdo chce psa bít, vždycky si osla najde.
„Dávám bolševikům osla. Maximálně dva!“
V pátek a v sobotu ráno tradiční brigáda: sekání trávy. U ohýnku večer oblíbená dětská hra: hraní si s hořícím klacíkem obohacená letos podpálením sekačky (málem). V sobotu se babičky a dědečkové utkali ve strefování do dřevěných kostiček, v cucání bonbónů, v běhání s rýnami a svorkování v rukavicích. Pak si důchodci vyšli na ryby a pivo. Když se vrátili, tahali z řeky staletý pařez. Kokos do něj dlouho kloval sekerou, ale ven se pařez dostal až druhý den za použití kladek. Tím však brigáda nekončila. Následovalo kácení stromu, který tam jen tak stál a koukal do polí...ale přes břízu a vedlejší stromek neviděl!
Den první:V Kravařích na louce jsme se zrána všichni postupně sešli. Chvíli trvalo než se vše organizačně vyřešilo a pak už jsme jen prošli důležitým školením o pádlování a o házení házečky, které vedl velezkušený vodák Brčko.(Později se vyklopil s otevřeným barelem, ale to je jiná.)
Než jsme Vyjeli z Kravař, už jsme měli první potopenou loď. Další naloďování šlo hladce.
odborná instruktáž |
a teď házečku přitáhneme |
čekání na start |
První udělání |
Pak už jsme pomalu opustili město a obklopila nás příroda. Kochali jsme se okolím, často jsme projížděli meandry s vysokými břehy. Cestou nás zdrželo pár jezů, které jsme museli přenášet.
Jez Lhota: přetáhli jsme lodě vlevo po kamenech, pak jsme si dali sváču.Jez Lhota |
Jez Lhota přenášení vlevo |
Přestávka pod jezem |
Bacha strom! |
Jen si dej! |
Přenášení lodí |
Nasedání |
Atrakce pro děti |
Průzkumník pod jezem |
Z Jilešovického mostu |
Před Jilešovickým jezem |
Pod Jilešovickým jezem |
Nasedat,jedeme dál. |
Růžový porcelán |
Konečně to jede |
Jedeme |
Po tom posledním v Děhylově jsme se stavili občerstvit na Loděnici. Měli zrovna zvláště vypěněnou kofolu. Po zdolání spádového stupně už míříme k místu přespání, k chatě v Kravím dole. Teda původně jsme měli spát v chatě, ale po její prohlídce se někteří rozhodli přespat venku, bylo krásně teplo. Noc trávíme venku u ohně. Z dálky se ozývají žáby a chataři sledující fotbal.
Loděnice Děhylov |
Spaní v chatě i před chatou |
Už v neděli ráno je patrné, že slunko bude pálit celý den. Namazaní vstupujeme do lodí.
Odra |
Konečná |
Protože jsme všichni oslepli, museli jsme podstoupit mnoho zkoušek, abychom se vyléčili. Nato jsme chytili nakažlivou vyrážku a abychom se dozvěděli, kde je ukryt lék, museli jsme převézt na vymakaném dřevěném kole Vydru přes most do lesa a zpět, aniž by se dotkla nohou země. Dostali jsme nápovědu, že lék je pod největším modřínem. Nakonec jsme zjistili, že je ukryt pod druhým největším. Po chvíli přemýšlení nám došlo, jak jej použít. (Ten lék, ne modřín.)
Ještě před oslepnutím jsme hráli kuželky s trpaslíky. Moc se jim to líbilo, stále se smáli. Večer přišel zelený sliz. Utopilo se v něm pár věciček, které jsme lovili.
Zelená příšera chodí jenom za šera.
Počasí bylo jako stvořené na práci a houbaření. Hříbky konečně začaly růst a stačilo se jen pořádně rozhlédnout a sebrat. V lese za řekou a polem jich bylo hojně a bez červů.
Co se týká práce: dělalo se tradičně dřevo a zpravoval most. Ten za týden či za dva opět spadl, neboť mráz podlomil zdraví stromu, který byl jedním z nosných.
Večer jsme si hráli s barevnými tyčinkami, jimiž jsme ve tmě šermovali. Pak Vydra vyhlásila soutěž o věž z papíru od země ke stropu bez použití nůžek, lepidla apod. Šlo hlavně o to, zda je to vůbec možné. Zjistili jsme, že je.
Ranní mlhy |
Štípači |
Sběračky |
Pracovní zátiší |
Práce na mostě |
Zase to žrádlo! |
Mňammmmm |
Noční barevná šou |
chobotnice snědla Krtečka |
Papírová věž |
Krajinka |
Václacek čas |
šiškohouby |
jenom vzít |
3 houbaři a pes |
Vydra na houbách |
Sušíme |
Houboleta a placky |
Na Aljašskou poštu vyrážíme tentokrát z Mostů u Jablunkova. Je osm večer, dostali jsme dopisy, camrátka a balíček s briketami a tmou vyrážíme z nádraží městem a následně po rozmočené louce nahoru směrem k chatě Studeničné hledat K1. Má být někde v popraskaném pařezu napravo v lese, pokud od nakloněného dřevěného sloupu půjdeme zpátky 35 krokometrů. Chvíli nám to trvá, ale K1 nakonec nalezneme.
Za chatou Studeničné se rozmýšlíme kudy kam, někteří chtějí jít přes Girovou, ale nakonec to většina zamítne a vyrazíme doleva do lesa. Pak se chvilku ztratíme, abychom se mohli opět najít a po zelené značce dorazíme dolů na asfaltku. Po ní se dostaneme až ke K2. Je u autobusové zastávky Markov. Chvíli zde spočnem, pojíme a posbíráme síly na K3.
K3 má být někde u vysílače na slovenské straně, ale ten nemůžeme najít. Pak ho nakonec nalezneme, ale ceduli, která tu má být, tu není. Tak se podepíšeme na rádoby ceduli a vyrazíme zpět. Nalezneme další vysílač, ale opět bez cedule. Odcházíme hledat chatu cestou necestou. Podle mapy a leteckého pohledu to není žádný problém, i když chata není vidět ani z metru.
Chaloupka nám poskytne teplo, až zatopíme, světlo, až rožneme plynové lampy a útulno, až ji zútulníme.
Ráno po snídani, začneme rozlepovat obálky a luštit asi 10 různých šifer (čočka, dřívka, domino, puzzle, osmisměrka a jiné) údajně všechny level 1. Dohromady však ...asi level 10. Každý se chvilku zabýval některou šifrou a pak jsme to všechno dali dokupy.
Vyšlo něco takového:
Bójkami rozdělen je svět, ty vydej se po nich hned.
Teď v 8.30 loď tvá vypluje, v celém tom moři jak tu je.
Barevné kameny chobotnice Zazase střeží, nalézt ji půjde jen stěží.
Medvědy trpaslíky děl, bys mezi 1. a 3. hledanou zřel.
Ještě teď je mi záhadou, jak jsme ten poklad mohli najít. Medvědi s trpaslíky (6/7) nám dali hodně zabrat!
Po obědě jsme vyrazili hledat místo zabití posledního vlka. Nevím, jak se to mohlo stát, ale nějak jsme ho minuli. Pak jsme se hrabali do nějakého kopce a už za tmy dorazili do chaty Girová. Posilněni česnekačkou jsme po zelené vyrazili zpátky na Fangorn.
V neděli jdeme zkratkou na vlak. Je to zkratka do té doby, než se octnem někde za plotem a pak v bažinách. Tak se vydáme další zkratkou a ta nás dovede přes les, cestu a pole do Mostů u Jablunkova.
| Nahoru |