Akce 2011
Hurá na běžky či pěšky:
14.-16.ledna
Tak a zase tu byl nový rok. Moc jsme se těšili, že si pořádně zalyžujeme a co se nestalo? Slunko vylezlo z úkrytu a ohřálo zmrzlé meze, teplota stoupla na +10 stupňů a my z lyžovačky jsme náhle měli blátotlačku.
V sobotu jsme vyrazili na tradiční cestu za pořádným gáblíkem. Stopy zablácených bot směřovaly nejprve ke Kamence, po stovkách a stovkách kroků nás začal doprovázet déšť. A jako správný kamarád nechtěl nás jen tak hned opustit. Když jsme došli ke Kamence, schovali jsme se pod schody, a až na nás začaly padat (bo tam po nich někdo lez, že Kozo?), pak mezi dřevo do protějšího zamčeného kolníku, kde jsme si dali menší svačinku.
Posléze jsme vyrazili a znenadání jsme potkali myslivce. „Hoši kam jdete?“ „Tam a tam.“ „No, hlavně nechoďte zpátky, ať vás netrefíme!“ Stejně jsme měli pocit, že právě naopak nás poslali do palebné zóny a doufali v tučný úlovek skýtající mladé i starší maso, obíračku, jen uzené mezi námi nebylo -jsme samí nekuřáci.
Změna stylu:
Skupina úderníků razila cestu lesem, pak polem. Bahno všude kam ses podíval. Nezastavilo je to! Šlapali vzhůru. Studený pot stékal, ale nedbali sloty.
Změna stylu:
Za námi se z mlhoviny mraků odkryli majestátné svahy jesenických velikánů. Bylo to velice úchvatné podíváníčko. Ó, a kdepak asi je Praděd? Zpoza mraků vykuklo sluníčko a potěšilo naše zmrzlé líce, co si přáti více?
Změnu stylu!
Krok před krokem* jsme se blížili k městu.
Po rychlém sestupu roklí jsme provokatéra Kozu zasypali posledním zbytkem sněhu. Za chvíli jsme už slintali hlady před první hospodou, ale ta otevírala až ve 2.
Změna stylu:
Prošli jsme celou dědinou
kvalitního oběda vidinou,
ale ani tam, neměli pro nás ham.
Tak jsme se zpátky courali a už nám otvírali.
Pár grogů, piv a čajů s rumem,
všem talíře plné jídla připraveny místním umem.
Fotbálek jsme hráli, s džuboksem zpívali.
S Kečupem, Luckou i Brčkem
hráli jsme štafetu brčkem.
A kukuřičné bobky
po stole hopky, hopky.
Že nám ujede vlak, máme h......
do odjezdu chybí nám vteřinka.
Od zastávky B.-Lesů jsme šli už pěšky a klouzali jsme po ledě. Ve Vagóně jsme soutěžili s brčkem a kukuřičnými bobky a pak v malování perníčků, normálně i po slepu. A Otrok se s námi rozloučil.
 Úderníci |
 Polem nepolem |
 Jeseníky |
 Svatozář |
 Brčkoštafeta |
 Brčkoštafeta |
 Křupínko třídění |
 Slepozdobič |
 Umělecká díla |
V neděli se vlastně nic nedělo. Šli jsme se projít k ledopádům a našli jsme lebku. Asi vražda.
 Mlha na blatech |
 Skupinové foto |
 Ledolezci |
 3 Fotografové |
 Úzký led |
*Poznámka kybice: „Krok za krokem je blbost, to by přicházelo v úvahu, pokud bychom couvali. Když jdeme dopředu, tak děláme krok před náš krok. Je to všem jasné? Bo jak ni, tak bude na Vagoně přednáška!“
Podzimní brigáda na jaře
15.-17.dubna
Makali jsme jak šroubky. Z parkoviště jsme udělali přistávací plochu pro vrtulníky, už jen přestříhat ty dráty, co nad ní vedou. Kdyby nedošly desky, tak kromě mostu i chodníček k lesu byl by spravený.
Po práci jsme šli opět na ryby jako vloni a za odměnu jsme měli večer excelentní vystoupení mažoretky Káti.
 Tak to začalo |
 Objevování panelky |
 Díra v lodi |
 Práce zmůže |
 Neflákat! |
 Dokončovací práce |
 Někteří šli na pivo |
 Mažoretka Káťa |
 Večerní vystoupení |
V neděli nás čekal oblíbený sběr odpadu v lese aneb co všechno jsou lidé schopni vyhodit. Letos jsme bordel dokonce i třídili na plasty a směšný odpad. Pet lahve opět vyhrály žebříček nejoblíbenějších předmětů k zahození. Pak následovaly cigaretové krabičky a kelímky. Objevily se zde ale i dveře, kalhoty, lednička ... prostě lidi jsou prasátka.
 Dveře na tábor |
 Zánovní kalhoty |
 "Poklady" |
Akce Koza
29.dubna-1.května
Tak opět nastal čas upalování čarodějnic. Nám však ne. Letos mělo být vše jinak.
Akci připravil Koza. První soutěž spočívala v koulení míčku klackem v předem vymezené cestičce. Nejhorší na tom bylo, že se nám neustále ten míček smál do gzichtu.
Poté jsme slepí po hmatu hráli kimovku. Se zavázanýma očima jsme si podávali různé předměty a snažili jsme se zapamatovat, co nám prošlo rukama. Nejtěžší bylo vůbec poznat, o jakou věc se jedná. Prstový maňásek, had, disketa či ořezávátko byly těžkým oříškem. Poté, již bez zavázaných očí, jsme tyto předměty zapsali.
Při tom nám vyhládlo a začali jsme hromadně připravovat oběd: živáňskou.
Po obídku jsme začali hledat kozí poklad. Nejprve jsme museli najít a složit tajnou zprávu s mapou. V ní jsme vyčetli, že poklad bude někde v lomu za cestou. Tam jsme objevili kozu a vykopali poklad, ale nakonec se ukázalo, že to není poklad, ale jen zpráva v krabici o tom, že tu poklad není, ale za kozu nám Koza prozradí, kde je. Kozu jsme zapíchli nalezeným šípem a pověsili na klacek. V táboře to komentoval Koza slovy: „Vy taky musíte všechno zabít!“. Nakonec prozradil místo pokladu: bylo pod elektrickým sloupem.
Večer upalujeme kozu! Hranice hoří moc pomalu, tak Koza na přání nedočkavců pomůže koze rychleji vzplanout.
Ráno se asi někdo nudil a začal sekat dříví a ostatní se k němu přidali. Špatné příklady stále táhnou světem.
 Slalom |
 Stále se směje |
 Furt se směje! |
 Poznáváš, co to je? |
 Živáňská |
 Skládáme |
 Mapa pokladu |
 Tajná zpráva |
 V lomu |
 Úlovek |
 Koza s kozou |
 Puštík objevila poklad |
Fáze upalování kozy:
 Zatím jen doutná |
 Hoří kozí zadní |
 Koza v plamenech |
 Kopýtka |
Zálesácký dětský den
3.-5.června
V pátek se sjeli na Vagón všichni, kteří si chtěli prověřit své zálesácké dovednosti. Prvním úkolem bylo příprava ohně maximálně na 3 zápalky a uvařit si oběd. Všichni jsme to zvládli. Někteří si udělali superdobrý gyros.
Po obědě po skupinkách určujeme mapové značky a pak v lese pomocí značek, tentokráte pochodových, hledáme obrázky různých zvířátek a rostlinek. Pak ve Vagonu skládáme puzzle s historickými postavičkami. Brčál nám dělá koblížky. Celý den je krásně, svítí slunce a my snad pořád jen sedíme a jíme.
Večer zapalujeme trojhranný oheň. Vlastně ho zapalovaly děti s maminkami. Hlavní organizátor Kečup už v 5 hodin začíná vyrábět camrátka a pak u ohně kontroluje KPZetky těch, co si je vzali s sebou.
Voda Otava
10.-12.června
Tak jsme opět jeli s Honzou na vodu!!
V pátek kolem poledne jsme nasedli do vlaku směr Praha. Bylo nás 17 a tak jsme museli zvýšit kapacitu kupéček. A paní, která měla rezervaci, musela v kupéčku vytrvat, i když několikrát chtěla odejít. Nebylo jí to umožněno.
 5 lidí na 3 sedačky? Pohoda |
 Sledujte kytaru, jinak se ztratíte! |
 Nejede a nejede |
 Luxusní chatičky |
 Oheň ve skruži |
 Vyžádaná instruktáž |
 A jede se! |
 B+B (momentálně s K) |
 Broňa, Dáša a Káťa |
 Koza a Osel |
 Heďa tým |
 Piráti |
 Oni až zítra |
 Posádka "lehkých" holek |
 "Hurá na Rábí" |
 "Rábí" |
 "Pohled na ves" |
 "Hurá" |
 ahoooj |
 Sušice náměstí |
 Sušice radnice |
 Něco na zahřátí |
Večer testujem kapacitu chatičky. Jsme tam skoro všichni. Hrajeme hru na hádání pexes a mezitím zkoušíme trpělivost ve dřevěné hře Bludiště s dírami.
V neděli vyjíždíme z Velkých Hydčic. Prší. Řeka je prázdnější než včera. Po první sjezdu si vynutíme přestávku na kafe. Honza chtě nechtě musí souhlasit. Pak už jedeme ukázněně a skáčeme či jedeme všechny jezy, jak nám Honza přikáže. Aneta nám zabavuje tenisák, s kterým si hrajeme na hoňku. Oteplí se a je krásně. Do cíle naší cesty dojíždí někteří úplně mokří, neboť jsou hozeni do řeky.
 "Kafe!!!" |
 "Přenášení" |
 "Krtek s Prasátkem" |
 "Pohodička" |
V autobusu do Prahy už nejedeme sami, ale i tak je to pohoda. V nočním vlaku zabereme 3 kupéčka vedle sebe a až do půlnoci chodíme sem a tam. Opět zkoušíme kapacitu kupé. 10 lidí - pohoda. Jízda ubíhá dobře, že někteří skoro zapomenout vystoupit.
XVIII.Výroční oheň
9. - 11. září
Letos to na mykoložení moc nebylo. Hub bylo po skrovnu, i tak jsme něco našli. Počasí vyšlo, kupodivu bylo teplo. Soutěžíme ve stavbě schodů a ve slalomu na chůdách. Před zapalováním ohně, tvoříme pomocí křupek názvy věcí, písní a pohádek. Když přijel Honza, zapálili jsme výroční oheň. Ve tmě jsme hráli schovku a pak na sardinky. V okolí Vagónu bylo slyšet syčení a někde v koutku se krčila kupa tiše se smějících lidiček. Poté u ohně Michal celou dobu přemýšlel, kam napatlat svítící směs. Nakonec měl nejvíce popatlané ruce. V neděli ráno dal Brčál dětem důvěru a posadil na zadáka Marečka, na háčka Puštíka a sám dělal porcelán.
Jarní brigáda na podzim
14.-16.října
Brigáda začíná výletem na Rabštejn se slovy, že hlavní brigádník přijede až zítra, tak proč bychom makali už teď! Vyrážíme v deset hodin dvěma auty ve složení Brčál, Beruška, Koza, Fata Morgana, Michal, Fany a Péťa, Heďa a Verliba do Bedřichova a pak pěšky. Po cestě lesem sbíráme hřiby a není jich málo. Michal říká, že udělá bramboračku s houbami. Beruška na to:„My nemáme brambory!“ Koza:„Nemáme? A co těch 25 kilo?“ (Ty koupili cestou na Vagon.) Pak nás celou cestu bavil Brčko hláškou :„Nabízím boloňskou s nudlemi, mám 25 kg brambor.“ Po návštěvě hradní zříceniny jdeme do restaurace pod Rabštejnem hodovat. Poté zkoušíme vylézt na sedadla pro střízlivé. Ožralí by z nich spadli.
Pak jdeme provětrat draky na pole nad Ferdinandovem a zkoumáme bývalý lom. Po cestě na Velký Roudný se stavíme podívat na zámek v Janovicích. Na Velký Roudný už vyleze jen hrstka z nás. Jdeme tam schovat K1 na Aljašskou poštu.
Neděle: přijíždí Otrok, začíná práce. Děláme střechu na kolník, ořezáváme stromy a sekáme dříví.
A teď pár pracovních obrázků, aby se neřeklo, že jsme nic nedělali....
 Fany "dělá" dřevo |
 Heďa dohlíží |
 Lepení nové střechy |
 Křovinořezci |
Aljašská pošta
25.-27.listopadu
Aljašská pošta začíná zjištěním, že se někdo nepovolený pokoušel dostat do Vagónu. Naštěstí se mu to nepovedlo. Měli jsme však problém, dostat se tam my. Naštěstí po použití vhodných pomůcek se to povedlo.
Ve Valšově nastupujeme na zpožděný vlak, ve kterém už cestují ostatní pošťáci. Vystupujeme v Lomnici něco po desáté hodině a vydáváme se na dalekou pouť přes K1 a K2 k Vagónu. Na cestu dostáváme mapu, dopisy nebo balíčky a světýlka, ať je nás pořádně vidět. Mrzne a jemně sněží. Jdeme víceméně společně, ale po svačince, se vytvoří skupinky a na Roudný se couráme postupně. K1 je pod nejnižším rohem Čertova kamene. První pošťáci jsou zde kolem jedné hodiny, ostatní mají zpoždění tak deset minut. My, co jsme četli zvadlo a řídíme se jím, svačíme přesnídávku. Ke K2, která je u mostu přes trať, vede spousta cest. Nejkratší a nejrychlejší se ukáže ta přímo přes hřeben. Tudy šli Brčko, Koza, Peťa, Osel, Kokos a Fany. Na K2 jsou v 3.53. První z nich přiběhne k Vagonu Koza. Po první skupině docházejí postupně Vydra s Verlibou a Ruprecht s Čertem a s Lumpem. Pak Fata Morgana a Michal, dále Kečup, Sranda a Martina, ti však K2-kou neprošli.
Ráno, což bylo kolem poledne, se budíme a pomalu vstáváme. V dopisech byla rozstříhaná křížovka a spousta fotek. V balících jsme objevili skládací metr, pravou ruku a lahvičku se záhadnou čirou tekutinou. Nakonec se podařilo vyluštit nic neříkající tajenku: Pod třemi kameny. A co jako? Čert hlásí,že jedny viděl na krtinci za vagonem. Honem běžíme rozkopat krtinec. Tam nic. Obcházíme místa na fotkách a všude jsou tři kameny! Po opětovném rozkopávání krtince a brutálním výslechu Krtečka nakonec hledači pochopí, že asi musí postupovat dle slov seřazených v křížovce. V lese za řekou u studánky hledají podklad mezi maliním. Nakonec ho první objeví Ruprecht. Vevnitř je mňamka.
Vánoční hudební středa:
čtvrtek 22. prosince
Vánoční nálada, plno lidí, dětí, žíněnek, cukroví, pití a dárečků. Prostě bylo fajně.
 Stromeček |
 Koledy |
 Co to tu máme? |
 Ve víně je někdy pravda a někdy Honza. |
 Cože máme zahrát? |
| Nahoru |